Novodobá filmová chřipka zvaná „epidemie trojek“ se v Hollywoodu šíří geometrickou řadou. Stačí aby se v producentských kruzích rozkřiklo, že u sousedních studií se na třetí díly chodí velice slušně. Každý si pak dá dvě a dvě dohromady a zjistí, že představa další jachty a nových Porsche se mu vlastně vůbec nepříčí. Zvláště když natočit třetí díl nedá tolik práce jako vybudovat haló kolem produktu s neznámou značkou – stačí namíchat notoricky známý koktejl podle fungujících ingrediencí a peníze se sypou jako o závod.

U animovaných filmů je situace ještě lehčí. Dreamworks má v zásobě hotové modely postav z předchozích dvou dílů, na jejichž podobě se v posledních vyřádil už do sytosti a spoustu exteriérů i interiérů, jejichž textury není třeba měnit. Zbývá vymyslet prostý příběh, na němž se dají znovupoužité objekty zavěsit a obalit je novými situačními frky a hláškami Eddieho Murphyho. Děti uvidí trailer, poznají oblíbenou zelenou příšerku s dvěma trychtýři na hlavě a pak už není co řešit - peněženky maminek se otřesou a je vystaráno. Geniálně prosté. Proč se pak zbytečně namáhat s výrobou, když setrvačnost marketingu pracuje za vás? Shrek Třetí vypadá, jako by ho po večerech lepil sekundární štáb, který si sem ještě ke všemu odskakoval „na cigárko“ při tvorbě něčeho hodnotnějšího. Balancuje tak akorát na hranici snesitelnosti, v jejímž rámci si méně náročný divák ještě neřekne „tak to už je trochu víc než jsem schopen za své peníze tolerovat“. Ten náročný bude asi nepříjemně rozladěn.

Jak málo chybí k tomu, abychom Shreka odepsali jako starého dědu, který neví, kdy odejít do důchodu! Láskyplně hýčkaná postava absolvovala transformaci v sebestřednou nafouknutou bublinu, která se pod zdáním jakési „zaručené kvality“ umí prodat. Ale na nás si nepřijdete, holomci chamtiví. Víme dobře, že za 160 (!) milionů dolarů jde udělat mnohem parádnější show, která umí roztančit nejednoho nevěřícího Tomáše. Neopijete nás řečmi o tom, že nápady došly a v trojce není kam se uchýlit. Však vás nikdo nenutil točit ji polovičatě…

Cestovatelský scenáristický výpotek třetího Shreka alias příběh je situován s menšími výjimkami přibližně do dvou exteriérů a jednoho interiéru. V rámci nich pobíhají postavy, vedou dialogy o pomstě, zodpovědnosti nebo výchově a když chybí dvacet minut do konce, všichni se setkají na jednom místě a na pozadí hudebního vystoupení spolu zúčtují. Otřepané, ale samozřejmě dokola použitelné. Se slzou v oku vzpomínám na putování Shreka za Fionou z prvního dílu, na brilantní akční scénu s drakem, na jemnou chemii mezi rodícími se buddies zlobr - osel. Už s dvojkou pak sílil pocit, že vše důležité bylo řečeno a své „happily ever after“ by si postavy měly v klidu odžít mimo divácké zorné pole.

Nestalo se však a přišlo nevyhnutelné – při patáliích s královskými povinnostmi postavy jen nuzně přešlapují na místě a rutinně trousí hlášky. Z dobrodružné výpravy plné nečekaných nástrah se profiluje tuctová situační komedie vystavěná na banálních dialozích a touze zopakovat vše, co fungovalo – tu smutné kočičí oči, tady zase nějakou oslí hlášku. To, co tvořilo Shreka výjimečným, se utápí ve schematičnosti a omílání již řečeného. Tam, kde jsme nalézali jemné narážky a parodie, zbyl jen situační „humor“ z vyschlé studnice průměrných veseloher. Kam se poděl elán připodobnit se v animovaném světě společenským neduhům a faux-pas a vzít si je pořádně do parády?

Máme tu mluvící perníček. Fajn. Máme tu Kocoura a Oslíka, jejichž příjemné špičkování ustoupilo jakémusi souběžnému existování bok po boku. Inu, dobrá. Je tu rovněž podivná „ugly sister“ a vtipy na vysouvající se nos dřeváka jménem Pinocchio… počkat a co nějaké vtipy a postavy, které jsme neviděli? I ty tu občas čekají. Je jich jen mnohem méně než těch starých a „osvědčených“, které už jste s kamarády v hospodě minimálně dvakrát vzpomenuli. V porovnání s hlavními postavami jsou – bohužel - značně nezajímavé a skoro všechny pouze přihrávají někomu služebně staršímu. Výsledkem je to, že si z nich nezapamatujete ani jednu.

Vrcholy filmu jsou všehovšudy dva a oba uvidíte v první polovině. Zbytkem se budete proplétat za asistence podvědomého pocitu, že idea o zlobrovi, který má nárok na špetku štěstí, už za ta léta nepříjemně zkorodovala a studio Dreamworks by se mohlo (a mělo) uchýlit k nové vlajkové lodi. Shrek se stal přesně tím, proti čemu ve světě animovaného filmu prvně zbrojil – rutinní fraškou bez hlubších kontextů, která má přilákat do kina výhradně dětské publikum. Už dávno nejde o komplexní rodinnou zábavu, v níž si dospělejší (a filmově vzdělanější) vychutnávali jemné nuance schované pod slupkou akčně-dobrodružného příběhu pro ty menší. Tu a tam vyskočí náznak, tu se rozvine nějaký vedlejší motiv. Všechny ale končí duchaplnou katarzí, v níž někdo dostane ránu do hlavy něčím strašně legračním.

V jednom ohledu mají hoši z Dreamworks stále co nabídnout a vavříny jim zřejmě nikdo upírat nebude. Svět Shreka je asi nejvěrnější podobiznou reálného světa, který lze v současné době v animáku najít. Bez přehnané komiksové nadsázky, plný detailů a maličkostí, které potěší. Půjde ale kvůli tomuhle někdo do kina?

K čemu jsou ale podobné otázky a prosebné láteření… Co na tom, že třetí Shrek je jen párou nad vydestilovanou jedničkou a dvojkou? Už teď si připsal animákové prvenství v tržbách za první víkend (a vydělal 3x tolik co jednička!) a čtyřka je nehledě na tenhle výsledek už nějakou tu dobu na cestě. A tak nezbývá jen povzdech. Ze kdysi sympatického hrdiny se stala kýčovitá karikatura evokující voňavý balíček dolarů. Ambice u Dreamworks se stáhly do ústraní a daly přednost prostým lidským potřebám. Zda je budete donekonečna podporovat, je čistě na vás